Doprava ZDARMA k nákupu od 1000 Kč!

Na kávě s ... Václavem Rabanem ze Šťastné kavárny

Když přijdete do Šťastné kavárny, od kávovaru už vás vítá majitel Vašek, v chladící vitríně lákají sladké i slané dobroty domácí výroby a v prostoru voní čerstvé pečivo z lokální pekárny. Když k tomu navíc dostanete kávu do jejich puntíkovaných hrníčků a usadíte se v pohodlném křesle, opravdu vás v tu chvíli polije pocit štěstí. 

Zprvu nevinný nápad na otevření kavárny vznikl spontánně, ale již během několika hodin dostal reálné obrysy a majitelé Vašek a Maruška se do jeho realizace pustili prakticky okamžitě. A povedlo se! Tehdy ještě kolegové a kamarádi, dnes šťastní rodičové malé Anežky, začátkem tohoto roku oslavili již čtyři roky od otevření. Útulnou a světlou kavárnu najdete kousek od pražské Náplavky – v centru dění a přitom skrytou před ruchem hlavního města. 

Jak se dostali ke kávě, co je na provozování kavárny v Praze nejvíc baví a jaké plány mají do budoucna? Na to nám odpověděl právě Vašek.  

Nápad na vznik kavárny vznikl o Velikonocích roku 2016 jako náhlé rozhodnutí dvou kamarádů. Čemu jste se věnovali předtím a co vás donutilo změnit profesi?  

Já jsem předtím pracoval v restauraci a měl jsem vlastní pivní bar v rodném městě, v Lysé nad Labem. Dneska už jsem prakticky abstinent, ale tehdy mě pivo opravdu bavilo. S Maruškou jsem se seznámil právě v té restauraci, kde jsme pracovali spolu. Na Velký pátek o Velikonocích jsme se sešli, jen abychom něco vyřešili, ale nakonec jsme strávili 13 hodin plánováním budoucí kavárny. Ten nápad byl spontánní, ale káva nás bavila. Tak jsme si poté zaplatili kurz u Michala Křižkycož byl asi ten hlavní podnět, proč jsme se rozhodli jít do vlastního podniku. Navíc nás to dalo dohromady. 

Jaké byly vaše osobní zkušenosti s kávou, než jste se rozhodli pro vlastní kavárnu? 

Spíše amatérský. Asi jako má většina populace, kterou aspoň trochu zajímá káva – měli jsme pocit, že tomu hodně rozumíme a všechno víme, i když to tak ve skutečnosti nebylo. Ale to přičuchnutí k tomu nás podnítilo, že o tom nevíme téměř nic a chtěli jsme se o tom dozvědět víc.  

Pamatujete si na první kávu, která Vás oslovila natolik, že jste se o této surovině chtěl dozvědět víc? 

My jsme kávu pili nesmírně rádi a nemusela to být nutně výběrová káva. Já si osobně vybavuju zkušenost v roce 2011. Tehdy jsem dělal provozního hotelu v Janově, kde se připravovala káva od nadnárodní společnosti Illy. Můj kamarád, který mi velice pomohl i poté s kavárnou, mě tehdy donutil o té kávě přemýšlet jinak. Řekl mi, abych se na to nedíval jen jako na černé kafe, ale trochu se nad tím zamyslel. Od toho espressa se to poté i po absolvování kávového kurzu vyvíjelo dál. Samozřejmě jsme ty chutě zprvu nechápali, ale propili jsme se ktomu a zhruba po roce intenzivnějšího pití a zkoumání kávy jsme ji začali vnímat jinak. 

Já neodsuzuji ani kávu z Itálie. Je to jiný druh přípravy kávy, jiný typ kávy, jinak pražený, pro jiný segment, ale nedovolil bych si proti ní něco říct. Konkurence se prostě nepomlouvá. Ve finále mají i oni kolikrát legraci z nás, že v tom hledáme to špatné a spálené kafeItalové to takhle pijí a ostatní to tak mají zafixované. Navíc na italské kávě začínal vlastně každý a připadá mi hloupý, abychom kritizovali někoho, kdo vymyslel tento typ pražení jen proto, že my preferujeme světleji praženou výběrovku. Italové až na výjimky zase nepijí filtry a od kávy očekávají něco jiného.  

Jak jste vymýšleli koncept kavárny? Měly jste ho na papíře už první den? 

My jsme tehdy měli vizi otevřít si více hipsterskou kavárnu, což bylo v té době všude. Diskutoval jsem to i s tím kamarádem, který mi ohledně pití kávy hodně otevřel oči. Ten mi tehdy řekl, ať si otevřeme normální kavárnu, podle nás. Zamýšleli jsme se nad tím a uznali jsme, že už je hipsterských kaváren v Praze až moc a že uděláme kavárnu prostě jinou – klidnější, univerzálnější. 

Proč jste si vybrali Prahu? 

My jsme do Prahy chtěli, i proto že je zde daleko větší prostor pro takovou kavárnu. Menší města, až na výjimky, zatím nejsou úplně připravená na kavárnu, kde podávají „kyselé“ kafe. Není pro mě důležitý dělat ‚kyselou‘ kávu, když dělám výběrovku, já osobně to taky příliš nevyhledávám. Navíc necílíme na úzkou skupinu lidí. Jsem opravdu hrdý, že máme zákazníky od 15 let až po 70-letého pána, který je pro mě takovým kávovým guru. Dokáže mi ochutnat a zhodnotit každou kávu, která zrovna přijde nově do nabídky, a skoro se bojím, co mi na ní řekne. Zákazník je pro mě důležitý a dělám vše pro to, aby byl spokojený. 

Podle čeho jste si vybírali vhodný prostor a proč nakonec právě tento? 

Dříve tady byl jiný podnik, spíše taková vinárna. Už na ten Velký pátek, kdy jsme s tím nápadem přišli, jsme měli určitou vizi o místě. Od začátku jsme chtěli být vPraze, poblíž vody, ale ne v centru, aby byla kavárna rohová a s velkými výlohami.  

A najednou přišel tenhle prostor. Tehdy jsme seděli v Mladé Boleslavi v jedné kambodžské restauraci a zrovna se na Facebooku objevil inzerát na tohle místo. Okamžitě jsme sem zavolali, šli jsme se dva dny na to podívat. Pak jsme o tom pár týdnů přemýšleli, až jsme si to nakonec odsouhlasili, podepsali smlouvu a pustili se do toho. 

Co Vás na provozování kavárny a na kávě jako takové nejvíc baví?  

Lidi. Káva už k tomu patří, ale zákazníci jsou hlavní. Vzhledem k tomu, že pocházíme z malého města, by mě nikdy nenapadlo, jak může být Praha takto přívětivá. Já jsem tu neskutečně spokojený, dá se říct, že už se ze mě stal Pražák. V téhle době se navíc potvrdilo, jak jsou lidi přející a snaží se podpořit podnikatele.  

V dnešní době se nelze zeptat na situaci kolem opatření… Nemám v úmyslu se ptát, jak se vás tato doba dotkla v tom špatném slova smyslu. Je něco, co vás naopak naučila? 

Já to neberu jako nic negativního. Samozřejmě o penězích nemluvě, ale rozhodně nedám dopustit na zákazníky. Víme, že se o ně můžeme opřít, jsou skvělí a podporující.  

Nikdy jsem třeba neměl tolik volna jako na jaře. Tehdy se všichni báli, byli jsme i proti výdejním okénkům a za tím jsme si stáli. Dneska už to vidím malinko jinak. Z pohledu kavárenského teď ta práce není tak veselá, ale když lidi chodí, je to skvělý. Moje zaměstnankyně Anetka a Andrejka jsou taky výborný, situaci chápou a do práce se těší. Možná je to i tím, že zde máme takovou rodinnou atmosféru, říkáme si spoustu věcí. Teď sice chodím do práce víc, ale to mi nevadí. 

Také jsme slyšeli, že jste se nedávno rozhodli převzít prostor prakticky ve vedlejším domě a budujete nový podnik. Prozradíte o tom něco více? 

Plánujeme otevřít jídelnu. Další kavárnu už jsme nechtěli a vedle se zrovna uvolnil prostor po restauraci, tak jsem se rozhodl otevřít zde lidovou jídelnu.  

Chceme se zaměřit na čistě českou kuchyni, dopoledne svačiny typu párku v rohlíku a podobně. Mně jsou tyto jídelny sympatický, líbí se mi na tom, jak se v nich scházejí různé profese lidí. Chci, aby se sem lidi přišli dobře najíst za rozumný peníze v rychlým čase. Pokud vše půjde dobře, rádi bychom otevřeli v březnu.  

Kromě sladkých dobrot, sendvičů nebo tabulkových čokolád nabízíte i čerstvé pečivo. Kde vznikl tento nápad?  

S tímto nápadem přišla moje Maruška a já jsem podnikavý typ, takže jsem hned začal shánět dodavatele. Nemáme kapacity si péct vlastní pečivo, proto jsem chtěl dobrou pekárnu za rozumný peníze. Objevil jsem pana Karase, majitele pekárny ze Zlivic, a jsme moc spokojený, peče nám mimo jiné vlastní toastový chlébLidi si to pochvalují.  

Jak trávíte svůj volný čas mimo kavárnu? 

Já jsem rodinný typ. Takže doma vařím, věnuju se rodině, chodím na procházky s dcerou Anežkou. V téhle době bych nejraději i odjel k moři, protože nejsem zimní člověk. Takže už se těším na jaro, až bude všechno zase kvést. 

  

 

Šťastná kavárna 

Ladova 2045, Praha - Nové Město 128 00

IG: @stastnakavarna

Fb: Šťastná kavárna

Zdroj fotografií: Facebook Šťastná kavárna