*Ze zápisníku pražiče - Jaký má COVID-19 dopad na naše farmáře
Venku zrovna sněží, v kancelářích je jen pár lidí, školy a obchody jsou zavřené a na pivo si zajít také nemůžeme. To je aktuální situace, kterou známe z domova. Upřímně raději více sleduji dopady COVID-19 v Kolumbii než skóre „psa“. Jako pražiče, který teď nemůže na návštěvu svých oblíbených farem, mě opravdu zajímá, jestli jsou farmáři schopni aktuální problémy světa zvládnout a zda je nějaká možnost jim pomoci.
A jak na tom tedy jsou? Vybral jsem několik příběhů, kterými bych Vám chtěl situaci daleko za našimi hranicemi přiblížit. Začnu rovnou v Ekvádoru u Arnauda Causse. V létě jsem tam měl letět, to se bohužel nekonalo. Ekvádor byl na jaře jednou z nejpostiženějších zemí a strávil bych karanténu jak v Ekvádoru, tak doma po příletu. Ale i tak jsme byli s Arnaudem v kontaktu a zjišťoval jsem, jak to s jeho farmami vypadá. Arnaudův tým pocítil dopady onemocnění už v první vlně. Dvě rodiny ze skupiny sběračů kávy si prošly nákazou a jeden z nich nákaze bohužel podlehl. Obecný strach a panika také způsobily komplikace v udržování chodu farmy a přípravy na sklizeň. Naštěstí se ale vše podařilo stabilizovat a sklizeň, která začínala v červnu, už tolik postihnuta nebyla. Na první pohled tedy situace na farmě vypadala lépe, ale zavření kaváren po celém světě a zejména v USA způsobily pokles poptávky po drahé ekvádorské kávě. Arnaud se tedy pokusil své prodeje zaměřit na Evropu. Díky jeho pracovitosti a vysoké kvalitě jeh kávy se mu nakonec podařilo velkou část sklizně prodat. Také my jsme ho podpořili nákupem dvou lotů z farmy Las Terrazas a jednoho lotu z farmy Las Tolas, které jsou již na cestě k nám. Díky tomu i sběrači a všichni pracovníci na jeho farmách mají pořád nadstandardní mzdu, dostatek práce a jistotu, že mohou zabezpečit rodiny.
Oproti Ekvádoru je v Guatemale situace rozdílná. Covid tam postihl už na jaře probíhající sklizeň a zpracování a situace byla na mnoha místech kritická i kvůli silnému letnímu hurikánu. My v Guatemale spolupracujeme už od počátku s Nadine Rasch a její exportérskou společností Primavera. Nadine jsme potkali, když se vydala do Evropy sbírat kontakty a my jsme díky ní poznali i našeho oblíbeného farmáře Edyho Martina z farmy Los Robles. Kávu od Edyho jsme vzali i letos a naši objednávku jsme mu poslali už začátkem dubna, aby věděl, že je o jeho kávu zájem a budeme ji chtít. Situace v Guatemale však stále nebyla dobrá a s Nadine jsme řešili, jak by se dalo pomoci. Ona sama přišla s myšlenkou balíčků pro rodiny, které budou obsahovat jídlo na 5 týdnů pro 5 členů rodiny. Tato forma pomoci těm nejpostiženějším je skvělá, protože omezené cestování za prací postihlo spoustu sběračů, a tak jsme přispěli a díky nám (a Vám, kteří si naši kávu kupujete) jsme zaplatili cca 15 takových košů, tedy jídlo pro 75 lidí na více než měsíc.
A jak to vypadá v Africe? Většina afrických zemí se zavřela už v únoru, když se začala rozjíždět epidemie v Evropě. Ani Etiopie nebyla výjimkou. Dostat se na jaře do promývacích stanic bylo skoro nemožné, pouze lidé dlouhodobě bydlící v Etiopii měli tu možnost, a i tak bylo cestování omezené. Když k tomu přičtete letní a podzimní nepokoje na severu země, tak to byl pro Etiopii obtížný rok, který zasáhl také kávový průmysl. Pro spoustu kooperativ je velkou morální vzpruhou, když za nimi dojede pražič z Evropy a dají si spolu kávu. Nejenže si vytvoříte dlouhotrvající přátelství, ale hlavně jim svým názorem můžete pomoci ještě k vyšší kvalitě kávy, za kterou dostanou o to lepší finanční ohodnocení. Většina kooperativ v Africe jsou poměrně velká společenství čítající stovky drobných pěstitelů a někdy až tisíce rodin. Každý takový „farmář“ má svoje políčko, na kterém má pár stovek kávovníků, které postupně sklízí. Nasbírané třešně pak pravidelně vykupuje daná kooperativa. Díky tomu, že tato sklizeň začíná v lednu a končí v dubnu, byla část kávy prodána ještě, než se země zavřela. Ovšem část sklizně se pak prodávala hodně složitě a dle našich zpráv spoustu kooperativ „ztratilo nervy“ a raději svoji kávu prodalo místnímu exportérovi za nižší ceny, protože nechtěli, aby jim neprodaná káva zůstala na skladě. To je bohužel případ i našeho oblíbeného farmáře Bekeleho Belachewa, s jehož kávou soutěžila Katka Hrdličková na Baristovi roku v únoru 2020. Právě v době soutěže jsme komunikovali s Bekelem, že kávu opět koupíme, ale o dva měsíce později, kdy se měly pytle se zelenou kávou nakládat a přesouvat do přístavu, bohužel nebyla k nalezení. Všichni farmáři z tamní kooperativy se jednoduše zalekli, že už tu kávu nikdo chtít nebude, a prodali velkou část sklizně místnímu exportérovi za cenu nižší. Pro ně to byla hotovost na ruku, což se u farmářů stále počítá.
Takže taková je situace na kávových farmách v této nejisté době. Většinou měla pandemie dopad na jednu sklizeň, ale teď je před námi další nejistý rok. Zejména americké a asijské pražírny hlásí propady, takže je nejisté, v jaké situaci se budou farmáři nadále ocitat. Já osobně budu situaci stále monitorovat a až to půjde, tak se za nimi vydám. Kromě Ekvádoru bych se moc rád podíval i do Kolumbie, kde bych chtěl navštívit třeba Marisol Nuñez. Marisol stojí za nejčerstvější sklizňí kávy z farmy La Correa, kterou máme nově v naší sekci "objevitelské edice”. Také jsem chtěl osobně poznat jednu ženskou kooperativu, která nám zpracovávala kávu na objednávku a která je právě na cestě k nám.
Až budete pít šálek dobré kávy, tak vězte, že tím podporujete i rodiny v dalekých zemích a všichni tito sběrači, farmáři a zpracovatelé Vám děkují!
Lukáš Zugar, pražič Dos Mundos